Astrild oranžolící (Estrilda melpolda)
3. 2. 2006
Výskyt je Afrika od Senegalu a Gambie až po Kongo. Je zde
velmi hojný. V době hnízdění žije v párech, mimo tuto dobu se shlukuje
ve veliká hejna. Hnízdo staví v trávě na zemi nebo v křoví těsně nad
zemí. Je kulovitého tvaru, s úzkou vletovou
rourou. Velikost je přibližně 10 cm. Pohlaví astrildů oranžolících se dá určit velmi obtížně, protože i
někteří světleji zbarvení ptáci mohou být samci a nikoli samice. Ideální je venkovní hustě osázená voliéra. Dobře snáší i nižší teploty, avšak musí být chráněn před mrazem.
Základním krmivem jsou mohár, čumíza, proso se slabou slupkou, dále senegalské proso v klasech, travní semena, trochu máku, lesknice a nigeru. Zkrmujeme mravenčí kukly, drobné moučné červy, mušky, housenky, roupice, muší larvy apod.
V době hnízdění je možno chovat i ve větším počtu, je mírumilovný a k ptákům stejného druhu tolerantní.
Sameček a samička se neustále zdržují pospolu a probírají si peří. Snadno zahnízdí, ale málokdy s úspěchem vyvedou mladé. Při hnízdění jsou neklidní a již při nejmenším vyrušení mladé opustí. Největší naděje na úspěch je při chovu v prostorné zahradní nebo pokojové voliéře dobře osázené nebo vybavené vhodnými úkryty, kde se cítí ptáci bezpečněji. Hnízdo staví většinou na zemi nebo v křoví nízko nad zemí. Umístění hnízda bývá první příčinou, proč za nepříznivého počasí v zahradní voliéře mláďata hynou. Snáší 3 až 7 vajíček, na kterých sedí 11 až 12 dnů, po 22 dnech opouštějí dobře opeření, a letuschopní mladí hnízdo. Rodiče je ještě asi 14 dnů přikrmují; po této době jsou samostatní a je možnost je od starých oddělit. Přepeřování ze šatu mládí začíná ji ž 3 týdny po vylétnutí z hnízda a je skončeno za 6 týdnů. V době hnízdění je naprosto nutné podávat nejrůznější živočišnou potravu, bez které není odchov vůbec možný. Voigt odchoval za své 30leté chovatelské činnosti jen dvakrát mláďata, zatímco k nízdění docházelo pravidelně. Chovatelé v NDR získávají odchovy stále častěji (Ziegner, Weiss).

Základním krmivem jsou mohár, čumíza, proso se slabou slupkou, dále senegalské proso v klasech, travní semena, trochu máku, lesknice a nigeru. Zkrmujeme mravenčí kukly, drobné moučné červy, mušky, housenky, roupice, muší larvy apod.
V době hnízdění je možno chovat i ve větším počtu, je mírumilovný a k ptákům stejného druhu tolerantní.
Sameček a samička se neustále zdržují pospolu a probírají si peří. Snadno zahnízdí, ale málokdy s úspěchem vyvedou mladé. Při hnízdění jsou neklidní a již při nejmenším vyrušení mladé opustí. Největší naděje na úspěch je při chovu v prostorné zahradní nebo pokojové voliéře dobře osázené nebo vybavené vhodnými úkryty, kde se cítí ptáci bezpečněji. Hnízdo staví většinou na zemi nebo v křoví nízko nad zemí. Umístění hnízda bývá první příčinou, proč za nepříznivého počasí v zahradní voliéře mláďata hynou. Snáší 3 až 7 vajíček, na kterých sedí 11 až 12 dnů, po 22 dnech opouštějí dobře opeření, a letuschopní mladí hnízdo. Rodiče je ještě asi 14 dnů přikrmují; po této době jsou samostatní a je možnost je od starých oddělit. Přepeřování ze šatu mládí začíná ji ž 3 týdny po vylétnutí z hnízda a je skončeno za 6 týdnů. V době hnízdění je naprosto nutné podávat nejrůznější živočišnou potravu, bez které není odchov vůbec možný. Voigt odchoval za své 30leté chovatelské činnosti jen dvakrát mláďata, zatímco k nízdění docházelo pravidelně. Chovatelé v NDR získávají odchovy stále častěji (Ziegner, Weiss).