Astrild šedý (Estrilda troglodytes)
3. 2. 2006
Obývá sušší stepi západní a východní Afriky, od
Senegalu a Gambie přes okrajové stepi při Sahaře až k severní Etiopii.
Vyskytuje se v pahorkatém kraji, někde řídce, jinde ve velkém množství.
S oblibou se zdržuje v nízkém trnitém křoví, na březích dočasných. Velikost je řřibližně 10 cm. Samečkové mají větší červenou skvrnu na břiše. K pobytu je ideální venkovní hustě osázená voliéra.
Astrildy šedé krmíme mohárem a čumízou, ale zvyknou si i na proso, především žluté (má slabou slupku). Zvláště oblíbené je senegalské proso v klasech. Všechna tato semena se dávají nejen v suchém, ale i naklíčeném stavu. Pro změnu je možno dát občas mák a drobná travní semena. Jídelníček dále pravidelně zpestřujeme zeleným krmivem, především křehkým ptačincem žabincem. Předpokladem dobrého zdravotního a výživného stavu je pestrá živočišná potrava. Nejraději, zvláště při odchovu mladých, mají drobné kukly travních mravenců.
Je to roztomilý ptáček, čilý, ke všem ostatním obyvatelům věší klece , popřípadě voliéry vždy snášenlivý. Po příchodu se musí pozvolna aklimatizovat a po uvyknutí se může umístit do voliéry, kde obvykle v krátkosti začne stavět hnízdo. Je škoda, že jen málokdy odchová mladé. V době hnízdění je zvláště intenzívní růžová barva peří na spodku těla a sameček se stéblem v zobáku tančí svatební tanec. Sandner pozoroval, že samička tančí také. Astrild šedý s oblibou zdobí střechu svého hnízda nápadnými světlými předměty (např.skořápkou z vajec, kousky sépie, proužky papíru atd.). Příčinu jevu se dosud nepodařilo objasnit, přepokládá se pouze souvislost se \\\"samčím\\\" hnízdem jiných druhů rodu Estrilda.
Hnízdo si staví nejčastěji nízko v houští nebo těsně nad zemí v trávě, jen zřídkakdy v budce. Často přistavuje na toto hnízdo další neúplné hnízdo, jak o tom bylo pojednáno ve stati o astrildu vlnkovaném. Hnízdo stavějí oba partneři společně. Snůška činí 3, 5 až 8 vajíček. V sezení se staří přes den střídají, v noci sedí jen samička. Samička sedí obvykle tak pevně, že se jí můžeme dotknout (Mamlok, Voigt). Doba sezení je 11 dnů. Vylíhlá mláďata mají žlutou kůži s jemným modravým chmýřím, v koutcích zobáku jsou nápadné modrobílé papily, které jsou patrné až do konce přepeření. Staří krmí dobře, ale nemají-li vhodnou potravu, mladé opustí. Po 17 až 18 dnech (Pojkar) vyletují mladí z hnízda dobře opeření a letuschopní. Pojkar krmil hnízdící pár stále čerstvými mravenčími kuklami s přídavkem moučných červů. Ptáci dávali přednost živému hmyzu. Přijímali také trochu vaječné míchanice. Osm dnů po vylétnutí z hnízda již zobali semínka z jitrocelových klásků. Za 14 dnů se již mladí samečkové prozradili poskakováním na větvi se snítkou a cvrlikavým zpěvem. Ve stáří 40 až 43 dnů začali přepeřovat, zobáček od kořene růžověl a vynikl červený proužek přes oko. V době pelichání byli mladí velmi citliví na chladno a vlhko (Pojkar). Samostatné mladé ptáky není nutné oddělovat o starých, protože se vzájemně dobře snášejí. Je-li chovný pár umístěn ve velké kleci, voliéře nebo v ptačím pokoji, který je možné vytápět, zahnízdí často ještě v pozdním podzimu nebo v zimních měsících.
Astrildy šedé krmíme mohárem a čumízou, ale zvyknou si i na proso, především žluté (má slabou slupku). Zvláště oblíbené je senegalské proso v klasech. Všechna tato semena se dávají nejen v suchém, ale i naklíčeném stavu. Pro změnu je možno dát občas mák a drobná travní semena. Jídelníček dále pravidelně zpestřujeme zeleným krmivem, především křehkým ptačincem žabincem. Předpokladem dobrého zdravotního a výživného stavu je pestrá živočišná potrava. Nejraději, zvláště při odchovu mladých, mají drobné kukly travních mravenců.
Je to roztomilý ptáček, čilý, ke všem ostatním obyvatelům věší klece , popřípadě voliéry vždy snášenlivý. Po příchodu se musí pozvolna aklimatizovat a po uvyknutí se může umístit do voliéry, kde obvykle v krátkosti začne stavět hnízdo. Je škoda, že jen málokdy odchová mladé. V době hnízdění je zvláště intenzívní růžová barva peří na spodku těla a sameček se stéblem v zobáku tančí svatební tanec. Sandner pozoroval, že samička tančí také. Astrild šedý s oblibou zdobí střechu svého hnízda nápadnými světlými předměty (např.skořápkou z vajec, kousky sépie, proužky papíru atd.). Příčinu jevu se dosud nepodařilo objasnit, přepokládá se pouze souvislost se \\\"samčím\\\" hnízdem jiných druhů rodu Estrilda.
Hnízdo si staví nejčastěji nízko v houští nebo těsně nad zemí v trávě, jen zřídkakdy v budce. Často přistavuje na toto hnízdo další neúplné hnízdo, jak o tom bylo pojednáno ve stati o astrildu vlnkovaném. Hnízdo stavějí oba partneři společně. Snůška činí 3, 5 až 8 vajíček. V sezení se staří přes den střídají, v noci sedí jen samička. Samička sedí obvykle tak pevně, že se jí můžeme dotknout (Mamlok, Voigt). Doba sezení je 11 dnů. Vylíhlá mláďata mají žlutou kůži s jemným modravým chmýřím, v koutcích zobáku jsou nápadné modrobílé papily, které jsou patrné až do konce přepeření. Staří krmí dobře, ale nemají-li vhodnou potravu, mladé opustí. Po 17 až 18 dnech (Pojkar) vyletují mladí z hnízda dobře opeření a letuschopní. Pojkar krmil hnízdící pár stále čerstvými mravenčími kuklami s přídavkem moučných červů. Ptáci dávali přednost živému hmyzu. Přijímali také trochu vaječné míchanice. Osm dnů po vylétnutí z hnízda již zobali semínka z jitrocelových klásků. Za 14 dnů se již mladí samečkové prozradili poskakováním na větvi se snítkou a cvrlikavým zpěvem. Ve stáří 40 až 43 dnů začali přepeřovat, zobáček od kořene růžověl a vynikl červený proužek přes oko. V době pelichání byli mladí velmi citliví na chladno a vlhko (Pojkar). Samostatné mladé ptáky není nutné oddělovat o starých, protože se vzájemně dobře snášejí. Je-li chovný pár umístěn ve velké kleci, voliéře nebo v ptačím pokoji, který je možné vytápět, zahnízdí často ještě v pozdním podzimu nebo v zimních měsících.
