Vyskytuje se v severní část tropické Afriky s výjimkou vnitroafrického pralesa, na jihu až k jižnímu okraji Konga a Zambie. Žije většinou v trnitých křovinách suché stepi a buše, ale též na okraji vesnic v porostech plevelů a v etiopských horách do výše 2400 m. Velikost je přibližně 11 cm. Samečkové mají červený flíček na lících a modré zbarvení je celkově sytější. Vhodná je venkovní hustě osázená voliéra. Dobře snáší i nižší teploty, avšak musí být chráněn před mrazem.
Základním krmivem je směs drobnozrnných druhů prosa, především mohár a čumíza, ale i žluté a šedé proso. Dáváme je celoročně též naklíčené. Klasy senegalského prosa jsou rovněž velmi oblíbené. Vaječnou míchanici i živočišnou potravu dáváme v menších dávkách i vdobě mimohnízdní. Nezapomeňme na zelené krmivo, zvláště žabinec.
Motýlek patří k nejhojněji dováženým a nabízeným astrildům. Zpočátku je mimořádně choulostivý a vyžaduje dostatek tepla a péče. I ptáci zdánlivě zdraví často hned následující den onemocnějí, protože se během cesty nachladili nebo dostali z nedostatku pitné vody zánět střev. Goodwina Nicolai zjišťovali zdravotní stav importovaných motýlků v zoologických obchodech a došli k závěru, že samečkové jsou daleko choulostivější než samičky (60 až 80% ze všech nemocných jedinců). Podobná situace, známá ještě u motýlka granátového Uraeginthus granatinus (L.), je zcela ojedinělá, protože u všech ostatních druhů astrildů jsou choulostivější vždy samičky. V prvních dnech po dovozu potřebují stálou teplotu nejméně 20°C (i v noci). Kromě toho má být část uvykací klece ozařována alespoň 100W infralampou, aby se ptáci mohli v případě potřeby ještě přihřát. Po dobrém uvyknutí je můžeme přemístit do společné voliéry. Někdy se ale v novém prostředí necítí zcela dobře, málo žerou a pijí. Zjistíme-li tyto nedostatky, dáme je zpět do klece a po nějaké době pokus opakujeme. Po dobrém uvyknutí je motýlek odolný. Choval jsem ho mnoho roků a mohu říci, že je necitlivý i k poklesu teplot a že bez škodlivých následků u mne přestál i teplotyy pod nulou (nejméně -6°C). Za slunečných dnů se velmi rád vyhřívá na slunci. O jeho přizpůsobivosti svědčí, že 5 až 6 let života v zajetí není zvláštností, ale jsou zprávy o 12 a 14 letech (Neunzig, Aschenborn aj.). Let motýlka je neklidný a před dosednutím třepotavý. Tato vlastnost zcela odpovídá i jeho rodovému jménu. Vertikální pohyby ocasem jsou zvláště v rozčilení intenzívní a nápadné. Občas se vyskytnou u některých jedinců barevné odchylky peří, především bílé nebo světlé, vlastnost známá i u jiných rodů pěnkav snovačovitých (amandava, Hypargos, Amadina a další.). Zřejmě jde o modifikaci, která vzniká jako důsledek poruchy ve výživě.
Nejen pro svůj pěkný zevnějšek, ale i pro snášenlivost s ostatními spoluobyvateli a poměrně snadné hnízdění našel mnoho upřímných obdivovatelů. Přes den je velmi čilý, v neustálém pohybu, a proto se lépe hodí do prostorných voliér a velkých klecí. Jsou-li voliéry dobře zarostlé keři, postaví si velmi brzo kulovité hnízdo volně ve větvích, zvláště na okraji. Někteří ptáci si však postaví hnízdo i v budce o velikosti 12*12*15cm, z jedné třetiny otevřené. Je z celkem nepořádně spletené trávy, sena, kokosových nebo sisalových vláken. Snůška je 3 až 7 vajíček, téměř pravidelně 5. V sezení se oba rodiče přes den střídají, v noci sedí oba. Hnízdo musíme kontrolovat velmi opatrně, abychom je neshodili. Po 11 dnech se líhnou mladí, kteří jsou pokryti jemným chmýřím a v koutcích zobáčku mají blankytně modré papily. Pud krmení je u motýlků velmi silně vyvinut, takže se často ještě navíc zúčastňují přikrmování cizích mláďat, létajících ve voliéře. K odchovu svých mláďat potřebují bezpodmínečně živočišnou potravu a vaječnou míchanici. Nejvhodnějším krmivem jsou čerstvé mravenčí kukly a menší larvy potemníka (mouční červi)). Za normálních okolností opouštějí mladí hnízdo za 20 až 21 dnů. Většinou létají velmi špatně, a proto se zdržují více při zemi. V zahradní voliéře jsou vystavení nepřízni počasí a často hynou. Chovatel proto musí dbát, aby chodili na noc zpět do hnízda. Pohlaví mláďat lze poměrně spolehlivě rozeznat již krátce po opuštění hnízda. Mladí samečkové mají modré peří intenzivněji zbarveno. Přepeřování trvá asi 4 měsíce. Během hnízdní sezóny zahnízdí chovný pár i 4krát. Jejich volání zní: \\\\\\\"sit-sit-sit\\\\\\\", při nebezpečí varuje celé osazenstvo hlasitým \\\\\\\"tek-tek-tek\\\\\\\". Sameček se ozývá krátkou příjemnou písničkou, přitom drží v zobáčku za konec delší stéblo trávy a rytmicky se pohupuje. Když toká, má navíc načepýřené peří na břiše. Většina dobře vyvinutých samiček též zpívá a některé se i rytmicky pohupují jako sameček Motýlci se za letu náhle zastaví a třepotají křídly, podobně jako to činí motýli; odtud asi pochází jejich jméno.